Na významu slova ODPAD se dá celkem objektivně shodnout. Nepotřebná, zbytečná, použitá věc, která finálně končí na skládce. Samozřejmě pokud odpad roztřídíme, ještě může být užitečný. Ale já se zrovna nechci zabývat problematikou komunálního ani tříděného odpadu, jakkoli by to mohlo být zajímavé. Mířím jinam...
Použití tohoto slova při jakémkoli hodnocení je na míle vzdálené pochvale, nic pozitivního, všechno špatně. Pravděpodobně by si ani nikdo takové hodnocení čehokoli, co se ho týká, nepřál. A kdyby se všichni hodnotící řídili příslovím “nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě”, neměla bych teď o čem psát, protože by nejspíš hodnocení “odpad” neexistovalo. Ale existuje! Vídám je na filmovém portálu ČSFD, má dnešní inspirace.
Abychom si rozuměli, nemám nic proti kritice. Určitě nic proti konstruktivní, slušné a věcné. Ideálně vyjádřené recenzentem, který se v daném oboru orientuje a má třeba i praktickou zkušenost. To už jsme v ideální virtuální realitě, tak zpátky na zem.
Odpad je vyjádření hodnotících, že se jim povětšinou film či seriál opravdu nelíbil, nenechají na něm nit suchou. Chápu, že se nemůže všechno líbit všem, chápu, že mají potřebu se podělit o svůj názor veřejně. Ale tak krutě!? Opravdu nevidí za tím dílem, z jejich pohledu nepovedeným, něčí práci, vydanou energii, snahu a v neposlední řadě čas? Jde kritizovat s elementární úctou k úsilí, práci mnoha lidí, které je zjevně potřeba k vytvoření audiovizuálního díla?
Ruku na srdce, kdo dobře snáší negativní kritiku? Něco o tom vím, nic příjemného. Ale když už to musí být, tak se asi lépe snáší negativní hodnocení, které je slušné a případně kritik najde aspoň něco málo pozitivního.
Právě jsem si vzpomněla na repliku maminky Šebkové z Pelíšků, když vidí model památníku “Teda to muselo dát příšernou práci, přitom taková blbost”. Takové laskavé negativní hodnocení.
A ještě tu je aspekt jednoho pokusu, téměř každé dílo má jen jeden pokus. Když je film v kině, seriál v televizi, už není cesta zpět. Takže když vyjdou kritiky a recenze, tvůrci už nemají možnost film přetočit nebo jinak opravit. Mají zase jen další jeden pokus, který bude opět stát nejen velké úsilí. A i kdyby existoval stroj času a byla cesta zpět, nezavděčí se všem.
Jak těžké musí být jít se svou kůží na trh, zcela veřejně pod svým jménem uvést svou práci, své dílo. Na druhou stranu jak snadné je schovat se za anonymitu přezdívky a vykřičet z plna hrdla svou odpadní kritiku, nezřídka za použití vulgarit. A to mě asi rozčiluje nejvíce, ten paradox.
A ještě tu je aspekt jednoho pokusu, téměř každé dílo má jen jeden pokus. Když je film v kině, seriál v televizi, už není cesta zpět. Takže když vyjdou kritiky a recenze, tvůrci už nemají možnost film přetočit nebo jinak opravit. Mají zase jen další jeden pokus, který bude opět stát nejen velké úsilí. A i kdyby existoval stroj času a byla cesta zpět, nezavděčí se všem.
Jak těžké musí být jít se svou kůží na trh, zcela veřejně pod svým jménem uvést svou práci, své dílo. Na druhou stranu jak snadné je schovat se za anonymitu přezdívky a vykřičet z plna hrdla svou odpadní kritiku, nezřídka za použití vulgarit. A to mě asi rozčiluje nejvíce, ten paradox.
Příbuzný jev, jakousi hrubost a netoleranci potkávám také v diskuzích pod články na jakékoli téma. Většinou čím bulvárnější charakter článku, tím hrubší, vulgárnější výrazy v diskuzi. A nejde o to, aby všichni se všemi a vším souhlasili. Jde o respekt k jinému názoru. Oponovat se dá přece bez nadávek a vulgarit.
Dneska jsem podrobila kritice negativní recenzenty, doufám a věřím, že jsem tak učinila v duchu tohoto článku.
A ještě jedna filmová inspirace, která se ke mě dostala po dokončení tohoto článku. A to z velmi vysoce hodnoceného filmu (85%) Ratatouille. V závěru filmu kritik Anton Ego mluví o práci kritika a těch co kritikům předkládají svou práci.
Ukázku jsem pro vás vyhledala 😀
A ještě jedna filmová inspirace, která se ke mě dostala po dokončení tohoto článku. A to z velmi vysoce hodnoceného filmu (85%) Ratatouille. V závěru filmu kritik Anton Ego mluví o práci kritika a těch co kritikům předkládají svou práci.
Ukázku jsem pro vás vyhledala 😀
Foto: Gerd Altmann