Každý se dnes může písemně realizovat, vypsat se z toho, co ho těší, trápí, překvapuje, zahlcuje nebo pohlcuje, co ho svírá, udivuje, zajímá, děsí, co ho pohání nebo brzdí. Pořadí výčtu není žebříček, je to jen kapka v moři důvodů, proč se lidé vypisují.
Ale proč se pokouším psát já, protože mám v hlavě takovou kupu myšlenek, které mají snahu se formulovat do uceleného tvaru názoru, eseje, článku, blogu…
Dělám to pro sebe, potřebuji to. Už dlouhou dobu. Teď snad nadešel čas, kdy to opravdu udělám, kdy ta myšlenka nezůstane pouze v hlavě, ale zhmotní se ve virtuálním světě.
Má hlava je plná různorodých myšlenek, proto můj blog Nevážně vážně nemá nějaké hlavní téma, není módní, kulinářský, kutilský, bio. Ale všechno se zde může objevit a také nemusí… Je to prostě MŮJ BLOG.
A název? Co je zatím skryto? Je to jednoduché žádná hluboká myšlenka. Když jsem přemýšlela o názvu, tak mi hlavou proletělo “vážně nevážně”, což vystihuje můj záměr s blogem. Ta dvě slova jsem už jen přehodila. Bylo to jednoduché, a to se mi líbí.
Uvidíme, jak jednoduché bude můj blog živit články.
A je tu konec ZAČÁTKU. Příště už vypustím jednu z mých různorodých myšlenek 😀
LuciSeli
*** *** ***
Screenshot grafického návrhu mého blogu. Grafiku mám od Davida z Webevize
Ilustrační foto: Willian Justen de Vasconcellos
*** *** ***
Screenshot grafického návrhu mého blogu. Grafiku mám od Davida z Webevize
Ilustrační foto: Willian Justen de Vasconcellos